Období 19. a 20. století

Od konce 18. století se chrám sv. Františka Xaverského stal farním kostelem. K obvodu uherskohradišťské farnosti nyní patřila vedle samotného města hřbitovní kaple Nanebevzetí Panny Marie v Mařaticích, dále Staré Město s filiálním kostelem sv. Michaela archanděla a s osadou Rybárny a obce Huštěnovice a Kostelany nad Moravou. Teprve v roce 1912 se farní obvod zmenšil o nově vytvořenou farnost v Kostelanech (při kostele sv. Floriana z roku 1900) a roku 1915 o farnost v Huštěnovicích (kostel sv. Anny z roku 1873).

Vysoký kredit získali katoličtí duchovní v Uherském Hradišti v národnostních bojích při zřízení českého gymnázia a při počeštění správy města. Kaplan a pozdější farář Vojtěch Vodička (1825-1906) se např. stal v roce 1862 spoluzakladatelem Čtenářského spolku a od roku 1886 reprezentantem české Národní strany v městském výboru. Ve vedení města zasedal i jeho nástupce Antonín Cetkovský. Místní profesoři náboženství P. Jan Nevěřil a P. Alfons Sauer se zase významně podíleli na organizování prvních archeologických výzkumů na Uherskohradišťsku a stáli u zrodu zdejších historických společností. Obliba zdejších kněží mezi uherskohradišťským obyvatelstvem byla dána také tím, že zde faráři byli podle starobylého patronátního práva voleni městským zastupitelstvem. Posledním takto ustaveným duchovním byl v roce 1936 P. Josef Hrabal. Církevní život města se také neomezoval jen na samotný kostel, ale obracel se na veřejnost prostřednictvím různých slavností, jako byly např. oblíbené františkánské poutě „porciunkule“, průvody Božího Těla, primice nových kněží nebo činnost katolických spolků.

Roku 1907 založil P. Jakub Hudeček s dalším uherskohradišťským kaplanem Josefem Foltynovským Mariánskou družinu uherskohradišťské farnosti v počtu 143 dívek a 26 chlapců. Společenství mladých rozvíjelo přátelské vztahy mezi jednotlivými obcemi farnosti (Uherským Hradištěm, Starým Městem, Huštěnovicemi a Kostelany nad Moravou), členové navštěvovali nemocné spoluobčany, pořádali charitativní sbírky a posilovali svůj duchovní život častým přijímáním svátosti a postními skutky.

Po 1. světové válce se dne 2. listopadu 1919 ustavil Orel jako samostatná organizace Československé republiky s úkolem tělesné a mravní výchovy na základě křesťanského světového názoru. Už 12. ledna 1920 byly mezi prvními sedmi úředně schváleny místní pobočky v Uherském Hradišti a Starém Městě. Vedle činnosti tělovýchovné pěstoval uherskohradišťský Orel i činnost osvětovou a vzdělávací. V době okupace se členové Orelské organizace zařadili mezi další složky národní odboje, jejichž příslušníci neváhali v letech 1939-1945 obětovat své životy za svobodu a nezávislost Československa.

Významnou roli v době 1. republiky sehrávaly farní charity olomouckého arcibiskupství ke cti sv. Ludmily. Uherskohradišťská Charita byla založena 7. července 1934 a jejím předsedou se stal inspektor náboženství v. v. a duchovní správce zemské nemocnice P. Jan Mlčoch, jednatelkou Gilda Pardusová, dalšími členy a funkcionáři byly významné a vážené osoby města. Spolek především zajišťoval finanční zdroje pro sociální a charitativní účely a dohlížel na jejich účelné využití pro potřebné osoby. Na úspěšném poslání Charity se podílely i Milosrdné sestry sv. Kříže, které ošetřovaly nemocné v nemocnici i mimo ni a které vedly charitativní dům na Velehradské ulici čp. 247. K významným osobnostem v 19. a 20. století patřili také zdejší ředitelé kůru, kteří náleželi ke kmenovým zaměstnancům městského úřadu a kteří pečovali o vysokou hudební úroveň města.

V průběhu třicátých let 20. století začaly intenzivní organizační práce na ustavení samostatné farnosti ve Starém Městě. Hradiště se ale obávalo snížení finančních příspěvků na udržování vlastního farního chrámu, poukazovalo na nová vydání, spojená s rozšířením kostela sv. Michala a nutnou výstavbou staroměstské fary. Záležitost byla urychlena až po záboru pohraničí v roce 1938, neboť jako duchovní správce se nabídl P. František Kolář, farář ze Zábřehu, který musel odejít z okupovaného území k svému bratru do Babic. Arcibiskupská konsistoř v Olomouci proto povolila ve Starém Městě přípisem z 30. srpna 1939 samostatnou expozituru, která byla k 1. srpnu 1951 povýšena na farnost.

K další úpravě obvodu farnosti došlo v roce 1957, kdy se její součástí staly Mařatice, které sem přešly z farnosti v Sadech. Navíc do péče farního úřadu přešla po sistaci františkánského kláštera i správa klášterního kostela Zvěstování Panny Marie.