Chrám sv. Františka Xaverského

Po svém příchodu do Uherského Hradiště se členové jezuitského řádu museli zpočátku dělit s místní duchovní správou o farní kostel sv. Jiří. Dne 10. srpna 1670 proto položili základní kámen ke stavbě vlastního kostela, zasvěceného Františku Xaverskému (1506-1552), jezuitskému misionáři a mučedníku, jehož památka se připomíná 3. prosince.

Stavbu kostela vedl známý italský stavitel Jeroným Caneval, který také sledoval, s výjimkou věží a sakristie, pratyp všech jezuitských chrámů - kostel „Il Gesú“ v Římě. Složité podložní podmínky při zakládání budovy však již od počátku zpomalily tempo výstavby a pohltily podstatnou částku ve výši 2.876 zlatých z plánovaného rozpočtu 5.660 zlatých, takže v roce 1682, kdy byl kostel odevzdán ke konání bohoslužeb, stála budova ještě nedokončena. Až v roce 1685 byla uzavřena smlouva se stavitelem Michalem Pupkem na postavení dvou nedokončených věží za sumu 444 zlatých, realizace stavby pak proběhla o rok později. Z finančních důvodů nedošlo také k předpokládanému rozšíření presbytáře, který byl proto provizorně ukončen kolmou zdí a až v roce 1760 doplněn slepým perspektivním sloupovím a zástupní výzdobou od malíře Judy Tadeáše Supera z Moravské Třebové.

Zásadním způsobem zasáhly do církevního života na konci 18. století reformy císaře Josefa II. (1780-1790). Zásahy osvícenských reformátorů přinesly zrušení uherskohradišťské koleje roku 1773 a cisterciáckého kláštera na Velehradě v roce 1784. Od roku 1782 se všechna císařská nařízení musela na farách opisovat do zvláštní knihy a povinností kněží bylo oznamovat je z kazatelny. Tehdy byly také zakázány poutě a procesí kromě procesí o slavnosti Božího Těla a v křížové dny. Roku 1783 byla zrušena všechna podpůrná bratrstva a místo nich vznikly tzv. farní chudinské ústavy. Zrušeno bylo také šest procesí, která se ročně konávala z města ke kostelíku Nanebevzetí Panny Marie v Mařaticích. O rok později byly postátněny matriky a nařízeno vést je německy, a konečně koncem roku 1784 bylo vydáno proslulé nařízení o pohřbívání v pytli, aby se šetřilo dřevem a podporoval textilní průmysl.

V souvislosti se světskými úkoly, které stát začal svěřovat církevním institucím, byla posilňována síť farností. Jako předstupně nových far vznikaly lokální kaplanství, farní expozitury a kuracie. Už na sklonku vlády Marie Terezie v roce 1777 bylo založeno také nové biskupství v Brně a olomoucké povýšeno na arcibiskupství, aby tak byly lépe spravovány jednotlivé farnosti.