Rekatolizace a působení jezuitského řádu

Po potlačení stavovského povstání převzali hlavní tíhu obnovy katolické víry na východní Moravě misionáři z řad církevních řádů, jako byli dominikáni, františkáni a především nový řád jezuitů (Tovaryšstva Ježíšova).

Společný zájem hradišťského měšťanstva o posílení katolické víry ve městě i císaře o potlačení zbytků reformace na východní Moravě vedl k vyslovení souhlasu s definitivním uvedením jezuitů do Uherského Hradiště 23. září 1644. První jezuitskou residencí se stal měšťanský dům čp. 157, který jezuité zakoupili od Jana Kurcbergra za 825 zlatých. Velkorysý dar dvora ve Starém Městě královského rychtáře Jana Českého, společně s vinohrady v Mařaticích, Kyjově, Bzenci, Blatnici, Lipově a Boršicích u Blatnice, umožnil v dalších letech úspěšně krýt ekonomické potřeby a náklady na postupnou výstavbu velkého jezuitského komplexu v Uherském Hradišti. Dne 14. října 1647 postoupilo město jezuitskému řádu 36 gruntů, žárovišť a pustých domů, které se prostíraly od jižní strany velkého náměstí až po městské hradby. Přes různé technické a finanční problémy byla na tomto místě zahájena stavba kolejní budovy (dnešní Dům služeb), do níž se první členové stěhovali v roce 1662.

Barokní kultura 17. a 18. století pronikla nejen do stavební a umělecké sféry, ale prostupovala každodenní život obyvatel města a venkova. Konávaly se časté pobožnosti a procesí, zejména v době ohrožení města, živelních pohrom, neúrody nebo morových epidemií. V úctě byly relikvie svatých, zvláště svaté Viktorie, která se stala hlavní patronkou města Uherského Hradiště.