Založení města a farnost u sv. Jiří

Po založení města Přemyslem Otakarem II. sloužila duchovním potřebám měšťanů v Uherském Hradišti starší kaple sv. Jiří, spravovaná z farnosti ve Starém Městě. Cařihradský patriarcha František, spolu s několika italskými biskupy, potvrdil v roce 1410, že filiální kostel sv. Jiří nadále podléhá kostelu sv. Michaela archanděla ve Starém Městě, současně však slíbil odpustky všem, kdo tuto městskou kapli budou kajícně navštěvovat nebo se zaslouží o její zachování. Význam tohoto kostelíka ještě vzrostl v roce 1421, kdy se do Uherského Hradiště před husity uchýlili jak mniši z Velehradu, tak staroměstský farář Pešek. Protože v  nejistých válečných letech bylo mnohem bezpečněji v městské pevnosti než na vsi nebo v klášterních rozvalinách, byl roku 1425 svatojiřský kostel inkorporován (připojen) k velehradskému klášteru, což v roce 1450 potvrdil papež Mikuláš V.

Duchovní správu v kostele často vykonávali sami členové cisterciáckého řádu, v jejich silách však nebyla možnost získat prostředky ani na údržbu vlastních městských domů, ani na údržbu chrámu. Do celé záležitosti se proto vložili sami uherskohradišťští měšťané, kteří začali s náročnými opravami a s rozšířením kostela sami. V roce 1456 se dovídáme o odkazu 200 hřiven grošů měšťana Petra Diernkaze, z něhož vznikl nový oltář sv. Petra a Pavla po levé straně hlavního oltáře. Jiří Pleul pak založil kapli sv. Václava, sv. Uršuly a sv. Agáty a dalších mučedníků s mešní fundací 15 hřiven grošů a patronát nad touto kaplí převzal v roce 1482 Tobiáš Černohorský z Boskovic. Díky dalším darům od místních cechů, měšťanů a šlechty byla celková přestavba kostela sv. Jiří dokončena v roce 1510. K jeho nejvzácnějším předmětům patřila gotická monstrance a křišťálový stojatý kříž. Při kostele působila také literátská a podpůrná bratrstva, která se starala o povznesení duchovního a kulturního života města a vzdělanosti jeho obyvatel.

Za této situace mohli Hradišťané reálně uvažovat o získání vlastní farnosti, lépe řečeno o trvalé přenesení staroměstské farnosti do Uherského Hradiště. K dosažení tohoto cíle napomohl náboženský převrat v roce 1544, kdy se správy města chopili přívrženci německého reformátora Martina Luthera a ti také převzali do svých rukou patronát a obsazování kostela. Silné náboženské rozbroje ve městě trvaly až do roku 1580, kdy olomoucký biskup Stanislav Pavlovský zakázal přijímat nekatolické duchovní a doporučil měšťanům, aby se vrátili do lůna katolické církve. Současně však byla, byť neoficiálně, potvrzena farnost Uherské Hradiště a roku 1601 obdržel Jan Benešovský jako první hradišťský farář titul hradišťského děkana. Svatomichalský kostelík ve Starém Městě byl také od této doby označován již jen jako kostel filiální města Hradiště.

Podobu farního kostela sv. Jiří (jeho zasvěcení se připomínalo 24. dubna) na nynějším Masarykově náměstí zachycuje několik pohledů na město ze 17. a 18. století. Šlo o gotickou trojlodní stavbu s nižšími bočními loděmi a s polygonálním závěrem presbytáře. V kostele se nacházelo množství náhrobků významných osob, jejichž životní osudy se ukončily v našem městě. Bohužel v 2. polovině 18. století svatojiřský kostel přestal sloužit svému účelu a jeho špatný fyzický stav přivedl městskou správu k rozhodnutí o jeho zboření. Stalo se tak v roce 1785 a zdivo kostela bylo použito jako stavební materiál k vydláždění uherskohradišťských ulic.

Jako farní kostel sv. Jiří sloužil až do roku 1778, kdy jeho poslání převzal bývalý jezuitský chrám sv. Františka Xaverského.