Počátky křesťanství

Prvními hlasateli evangelia u českých a moravských kmenů byli kněží z Bavorska, kde se křesťanství ujalo působením iroskotských mnichů v 7. a v 1. polovině 8. století. Novými správními centry se zde staly arcibiskupství v Salcburku a biskupství v Pasově, Řezně a Frísinkách, odkud byly vysílány misie do slovanského prostředí Čech, Moravy, Slovenska a Maďarska. K roku 833 máme první písemnou zprávu, že za účasti duchovenstva karlovské říše byl v Nitře vysvěcen kostel ke cti bavorského světce Emmerama. Fuldské letopisy v roce 845 dále zaznamenávají, že Ludvík Němec přijal 14 českých vévodů, toužících přijmout křesťanské náboženství, a dal je i s jejich družinami pokřtít. Nejznámější stavební památkou z této první fáze christianizace našich zemí je zbytek kostela v Modré u Velehradu, vykazující ještě prvky iroskotských staveb.

Příchod bavorských kněží do našich zemí na počátku 9. století byl doprovázen silným politickým vlivem franských panovníků. Kolem roku 850 nastal náhlý obrat, kdy pasovské duchovenstvo muselo jako nevítaný exponent nepřátelské moci opustit Moravu a místo nich začali přicházet misionáři z Itálie, Řecka či jiných částí Německa. Jejich činnost dosvědčují např. nově postavené kostely v Sadech a v Mikulčicích. Vyvrcholením snah moravského knížete Rostislava o samostatnou politickou orientaci státu bylo známé poselství do Byzance a příchod byzantské mise Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu v roce 863. Jejich přičiněním obnovil papež Hadrián II. srěmskou diecézi, zaniklou za vpádu Avarů roku 582, a jmenoval sv. Metoděje panonsko-moravským arcibiskupem.

V průběhu třetí čtvrtiny 9. století dosáhl největšího rozsahu i významu křesťanský areál na sadské výšině, který byl tvořen komplexem zděných církevních staveb s pohřebištěm, srubovým sídlištěm a dlouhou dřevěnou halovou stavbou. Celému komplexu dominoval samotný kostel ve tvaru kříže, přiléhající nartex (otevřená předsíň) ve funkci mauzolea a školy s výklenkem a dvěma vchody, hrobová komora a původně vlastnická kaple, která se po realizaci významného pohřbu stala kaplí hrobovou. Výčet zděných staveb doplňuje ještě baptisterium (křtitelnice). Charakter a rozmístění zdejších pohřbů naznačují vžité křesťanské představy i to, že zde vedle nemajetných osob byli pohřbíváni příslušníci nobility a kléru. V současnosti se má za to, že tento areál byl s velkou pravděpodobností sídlem arcibiskupa Metoděje, a tedy i centrem křesťanství na Velké Moravě v době panování knížete Svatopluka.

Úspěšné misijní působení sv. Konstantina-Cyrila a sv. Metoděje tak přivedlo rodící se český národ do křesťanské Evropy a nezabránil tomu ani pád Velkomoravské říše počátkem 10. století. Na přetrvávání moravského biskupství ukazuje např. zmínka v listu mohučského arcibiskupa z roku 976, kdy metropolita vynáší rozsudek jménem svým i jménem svých přísedících biskupů wormského, pražského a moravského. O moravském biskupovi Vracenovi se zmiňuje také kronikář Kosmas ve své Kronice české. V  pozdější tradici z 15. století se vzpomíná, že moravské biskupství trvalo v Kunovicích nebo v Polešovicích. Nevykořenitelné zakotvení křesťanství v našem kraji však nejzřetelněji dosvědčuje kontinuální osídlení obyvatelstva při velkomoravských kostelích, a to až do 13. století, kdy ho máme dokonce zaznamenáno v  písemných pramenech. Tak v roce 1247 se ještě připomíná „kaple Panny Marie, na vrchu proti Kunovicím vystavěná“ a roku 1257„kaple sv. Jiří na ostrově v řece Moravě“. Stejně tak velkomoravského původu byla rotunda sv. Michaela archanděla ve Starém Městě, přestavěná ve 13. století na farní kostel, kostelík sv. Jana Křtitele na Modré, doložený v listině z roku 1228, a snad i kostel sv. Klimenta v Rybárnách.